Úvod. - Lov začíná.

6. ledna 2017 v 1:00 | Kai-san |  Little Red Riding Hood
Bez zbytečného okecávání...
Tady to máte, první kapitola Little Red Riding Hood.



"Mučte ho! Zabte ho! Rozdrásejte ho!" rozbíjela se slova nenávisti o vlající rudou kápi. Bosé nohy prchaly, klouzaly po chladném, bílém prášku. Ledové proudy vzduchu vnášely do chlapcovy tváře malé vločky způsobující ruměnec panující v jeho lících. Tlumené vzlyky se nesly krajinou až ke stádu jelínků pátrajících po potravě v této kruté zimě. Stádečko se rozuteklo a vyděsilo tak pár místních vesničanů. Vesničané svírali své louče, křičeli, seč jen mohli, aby dostali nevítaného hosta pryč z vesnice. "Kryso! Špíno! Ty…ty…" ztráceli slova, "Ty černokněžníku! Vždy jsme tušili, že je s tou rudou kápí něco špatně! A tady to máme!" Lidé byli vskutku rozhořčeni, již odjakživa opovrhovali všemi lidmi, kteří byli o kapku odlišní. Odlišnost znamená něco nového. S něčím novým přichází změna. Se změnou jde ruku v ruce smrt. Tak tomu bylo odpradávna.
"Prosím…" vyšlo z chlapcových mdlých úst, "Nedělejte to…V lesích pojdu hlady! Roztrhá mě divá zvěř! Zachvátí choroba! Obyvatelé této vesnice, smilujte se! Bůh vám odpustí vaše hříchy, jen mne nenechte zemřít…" prosil vystrašený chlapec, jehož smaragdové oči se zalévaly slzami. Rudá kápě vlála ve větru, objímala chlapcova promrzlá ramena.
Obyvatelstvo vesnice, které se přezdívalo "Za zdí" díky polorozpadlé zdi, která podle legendy chránila lidstvo před obrovskými, kanibalistickými lidmi, však žádné slitování nemělo. Z davu vystoupil vysoký, blonďatý muž s hustým obočím, o kterém se tradovalo, že jediné jeho semknutí k sobě vypovídá o jisté smrti toho, jemuž je pohled směřován. "Opusť vesnici, Erene Jaegere. Opovážíš-li se vrátit, upálíme tě, ukamenujeme, cokoliv, co vesnice uzná za vhodné. Už se nadále nenecháme sužovat tvými kouzly, jimiž dávíš dobytek a usmrcuješ děti a ženy. Nebudeš se v noci proměňovat na Titána a pustošit naši vesnici! Už nikdy. Nikdy tu nechci spatřit tuto rudou kápi. A nyní odejdi. Utíkej, utíkej. Jinak tě kameny a pochodně stihnou!"
Erenova sestra jen nečinně přihlížela a naslouchala slovům Erwina Smithe, vůdce. Nesměla namítat, odporovat, ani pípnout, sic by ji potkal stejný osud jako jejího bratra. Eren neměl šanci, musel rozkaz uposlechnout. I dal se na útěk. Prchal, chodidla zarýval hlouběji a hlouběji do sněhu. Zanechával po sobě stopy. Slzy dopadaly na jeho rudou kápi, která všechno tohle utrpení způsobila. Všechnu tu bolest, všechny ztráty. I on začínal věřit tomu, že rudá je symbol smrti. "Rudá barva smrt nese, každý se před kápí smrtky třese." opakoval si stále.
Běžel, minul pole, louky… Až ho osud dovedl do lesa. Stromy se mračily, zlobily. Byly holé. Bez života. Smutné. Eren se otáčel na všechny strany, kápě ho následovala. Slyšel syčet hlasy. Hlasy mrtvých stromů. Duší uvězněných uvnitř kmenů.
"Ach, Bože!" dal se do breku. Sepjal ruce, poklekl a začal se ustavičně modlit. Hleděl k nebesům, žádal o pomoc. Věřil, že Bůh ho spasí. Mluvil, žádal, prosil. Byl již tak vyčerpaný. Víčka mu padala, klesala, temnota ho začala obklopovat kolem dokola. V posledních vteřinách spatřil záblesk světla a uslyšel dusot kopyt. Pak omdlel vyčerpáním.

Kromě stop po sobě zanechával i jakýsi jemný pach. Prsty chráněné černou rukavicí se otřely o prohloubeninu ve sněhu. Na vláknech se kromě třpytek usadila i vůně prchajícího. Nosní dírky jemně nasály vzduch společně se směsí a ta nepříjemně zaštípala uvnitř. Ruka smetla sníh ležící vedle stopy a černé boty se do něj s obrovskou silou zabořily a vytvořily tak další stopu. "Lov začíná, Červená Karkulko."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 ┼Nemessis mor Morticie ┼ ┼Nemessis mor Morticie ┼ | Web | 6. ledna 2017 v 1:42 | Reagovat

už se těším

2 Crazy Crazy | 15. ledna 2017 v 21:53 | Reagovat

[1]: Tak to jsem moc ráda. :-)  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama