První kapitola - Květiny v zimě.

26. března 2017 v 13:23 | Kai-san |  Little Red Riding Hood
Dobré odpoledne přeji...
Opět tu Kai-san dlouho nebyl...a za tu dobu změnil pohlaví. Ale to je vedlejší.
Také totiž sepsal pár dalších kapitol LRRH.
Zde máte zatím první, tak si ji užijte. :)


Chlapcovu probouzející se tvář něco nepříjemně štíplo. Horké tančící plameny pohladily jeho prochladlé nohy. Kápě zavlála v návalu ohřátého vzduchu. Dříví zapraskalo a přivedlo tak na svět pár ohnivých jiskřiček, které však po dopadu na zem zahynuly. Erenova víčka se pomalu otevírala a objevovala tak příjemné prostředí. Chvílemi bloudily mezi dřevěnými stěnami a plápolajícím ohněm. Zastavily se však. Spatřily něco, co nebyla jen obyčejná, již prozkoumaná, zeď. Bylo to něco, co si musely prohlédnout pořádně. Víčka je tedy odhalila celé a zornička se zúžila.

V koutě u polorozpadlého stolu skládajícího se z větévek a ratolestí, hned naproti Erenově lůžku ze slámy, postávala osoba malého vzrůstu zahalena starým pláštěm z jakési hrubé látky. Mladíkův mozeček stále udivovala skutečnost, že v této kruté zimě kvete této podivné kreatuře květina ve váze, natož teprve stůl! Panečku, to bylo pro Erenovu mysl něco! Jeho ustrašené oči se najednou rozesmály. Sledovaly tenké prsty té osoby, jak osahávají usušené byliny a ty, jež osoba potřebovala, pokládají do hmoždíře a tlučou je na jemný bylinný prach. ,,Čarodějnice, jíž naše vesnice určitě vyhnala." pomyslel si Eren.

Stále zíral na podivné zjevení v zatuchlém plášti stojící před ním, fantazíruje o tom, zda je postava muž či žena. Zvuky vznikající při doteku hmoždíře a tlouku ustaly. Záhadná bytost se pomalu otáčela tváří k Erenovi. Hoch byl připraven na nejhorší. Na ohyzdnou starou a vrásčitou tvář. Jeho očekávání se však nevyplnila. Nebyly to bradavice, které by se na něj dívaly, nýbrž pár křišťálově modrých očí.
,,Ach, jsi vzhůru, chlapče." promluvil sametový hlas a ústa, z nichž zvuk vyšel, se rozšířila do bělostného úsměvu. Chlapec však dbal slov své matky a raději se od osoby oddálil. ,,Ššš...," zašeptala osoba, ,,Jsi v bezpečí, ptáče. Nemusíš se mě strachovati...Nikdo ti již nebude ubližovati. Armin jest jméno mé, rád bych znal i to tvé." usmál se. Mladík se již tolik netřásl strachem. Armin ho uklidnil nejen svým hlasem, ale i úsměvem. ,,Mé jméno je Eren. Eren Jaeger." pípnul tak tiše, že by jej nemohl slyšet nikdo ani v bezprostřední blízkosti.

,,Jistě, Eren, byliny to již šeptaly uším mým, jen jsem si nebyl jist sluchem svým. Setkali jsme se se stejným osudem. Vstup do vesnice byl nám odepřen." ,,Vás též vyhnali?" přerušil Armina mladík. Podivín shodil kapuci ze svých vlasů a nechal je tak dýchat. Eren se podivil nad jejich délkou, sahaly až po mágova ramena. Byly světle pískové barvy a svou jasností prozářily místnost.

,,Nevykej mi, chlapče, jsem přeci tvůj kmotr. Vím, nezdá se, ale já jsem opravdu tak trochu lotr. Důvod pro mé vyhnání měla vesnice, jsem totiž čarodějnice. Pár pocestných mne však potkalo a hodnou babičkou mne nazvalo. Od pradávné doby již toto přízvisko mám a také si ho uchovám." veršoval stále čaroděj. ,,Babičkou? Jsi ale muž, nemýlím se?" podivil se jeho křtěnec. ,,Nemýlíš, vskutku nemýlíš. Dle mých vlasů ale o mně jako o ženě smýšlíš. Než jim odkryji identitu svou, babičkou mne již nazvou. Na pochybách je nechává i skutečnost, že postrádám mužnost. V neposlední řadě mohu poděkovat i svému koni za přezdívku, sdílíme totiž přikrývku." zachichotal se. ,,Koni?" Eren byl stále udivený. Dokonce přemýšlel, zda ještě stále neleží a neumírá venku na sněhu. Tohle přeci nemohla být skutečnost.

,,Ano, to budu já." Do místnosti doklopýtal vysoký muž světlé pleti, tmavých blond vlasů a medově hnědých očí. Erenovi se muž nezdál, nezamlouval se mu. S podivně zkřiveným obličejem si jej prohlížel a přemýšlel, jestli to opravdu není kůň. Muž ovinul svou ruku kolem "babiččina" pasu a lehce stiskl její rty těmi svými. ,,Jean, jméno mé. Sloužím Arminovi jako dopravní prostředek, ale i jako zábava na chladné večery." Menší muž do něj lehce strčil loktem a zasmál se. ,,Ano, Jean je mým druhem. Během okamžiku může se stát však koněm. Stačí jen pár zaklínadel a kouzel. Po tomto procesu by se možná i mrtvý vzbouzel."

Eren neklidně očima kmital mezi podivnými muži, kteří tvořili ještě podivnější pár. Moc jim to však přál. Sám by rád přítele měl, avšak osud to tak nechtěl. ,,Vskutku, stanu se koněm, kdy jen můj pán chce. To já jsem ti poskytnul svá bedra a odvezl tě na nich až sem, do tepla." chlubil se Jean. ,,Také jsi při tom plnou hubu řečí měl, až ve chvíli, kdy jsem tě okřikl, tak jsi oněměl." pronesl zase na oplátku Armin.

Zimní mrazivé ticho prolomilo vlčí zavytí. Hlasitý zlověstný smích se rozléhal lesy a jeho zdroj se pomalu blížil k malé dřevěné chaloupce uprostřed ničeho, kde se jeho kořist smála spolu s jeho novými přáteli.


,,Jsem ti na stopě, Červená Karkulko."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama