Čtvrtá kapitola - Černá bouře.

9. prosince 2017 v 21:12 | Kai-san |  Little Red Riding Hood
Další díl LRRH. Užijte si čtení.



"Klid! Ticho! Upokojte se všichni!" křičel vysoký muž a rozhazoval rukama. "Prosím o klid!" pokračoval, avšak hlučný a především vyděšený lid ho neposlouchal. Zmateně klouzal po bílém prášku a naříkal. "Co si počneme?!" volali vesničané. Vzduch s vločkami kolem nich vířil a pohrával si s jejich šaty, šátky a šálami. "KLID!" žádal stále vůdce. "Ach, Bože! Jistě na nás byla uvalena kletba! Ta kletba nás všechny zničí! Zemřeme tu! Pojdeme hlady! Stejně jako náš dobytek! Oh, Bože!" plakali lidé stále.
"Stulte kabelky!!!" vyjekla vyšší dívka a dupla. Utáhla si šálu stejné barvy, jaké je Erenova kápě. Založila si ruce na prsou, která většina chlapců z vesnice obdivovala více než její zamračený obličej, nímž právě teď hleděla na vůdce snažícího se promluvit ke svému lidu. Mračila se, obočí semknuté k sobě, s postříbřenýma temně modrýma očima plnýma hněvu na toho, jenž vykázal jejího bratra z vesnice. Na muže, který moc dobře věděl, že je Eren nevinný hoch. Na odpornou zrůdu, co poslala jejího jediného přítele na smrt. Nebýt bílých vloček dopadajících na její havraní vlasy vlající ve víru sněhu, spíše ona by vypadala jako čarodějnice.
"Děkuji ti, Mikaso." poděkovala zrůda a začala se svým proslovem. Dívka jen kývla a pohled přesunula na ztichlý dav. Dostalo se jí pár zamilovaných pohledů od chlapců jejího věku, jež ale svým stříbrem odrazila. Mikasa byla velmi líbezná dívka. Spousta chlapců usilovala o její srdce nebo alespoň vlídný pohled. Doufala v to, že je jejich zalíbení v jejích očí po nějakém čase přejde jako letní bouře, ale chlapci byli neoblomní. Situace se také zhoršila od té doby, co její milovaný bratr opustil vísku. Pokud si nepřála přítomnost svých nápadníků, bratr se o ně vždy postaral. Ale nyní tu už nebyl nikdo, kdo by ji ochránil před nechutným slintáním a dotýkáním jejích ňader chlapci, ale i muži staršího věku. Musela se tedy naučit sebeobraně. Užít kolene k nakopnutí mužských citlivých míst a ostrého nehtu k zaplutí za klíční kost. V ten moment byli násilníci paralyzováni.
"Ehm, výborně. Dnes jsme se shromáždili zde, u kůlu, kde-" "Shromáždili?! Jen hrstka z nás se shromáždila! Zbytek umírá nebo již zemřel!" rozhořčil se jeden z obyvatelů. "Stul kabelku!" napomenula ho znovu dívka a dále naslouchala slovům jejich vodiče. "Abych dokončil větu. Dnes jsme se shromáždili zde, u kůlu, kde upalujeme kacíře a čarodějnice. Poslední čarodějnici jsme však pouze vyhnali a to byla chyba. Opravdu se omlouvám, udělal jsem obrovskou chybu. Měl jsem vám dovolit uchopit kameny a usmrtit jej. Eren! To on způsobuje vaše utrpení! To on uvalil kletbu na tuto vlídnou vesnici!" poučoval svůj lid Erwin Smith.
Čarodějnicina sestra už měla slov jejího vůdce až po krk. Nazýval jejího milého brášku něčím, čím není!
"Jak se vůbec opovažuješ nařknout Erena z něčeho, co nespáchal?! Kdo ti udělil právo soudit lidi? Lidé této vesnice! Jak můžete věřit tomuto všivákovi?! Lže vám! Všechna slova, která vyšla z jeho úst, jsou jen sprosté lži! Což jste tak hloupí?! Čarodějnice neexistují! Nikdo nezabíjí váš dobytek a už vůbec ne vás! Prosím, umravněte se. Žádám vás o to. Žádám vás za svého nejspíše zesnulého bratra. Erwin, náš vůdce, je jen podlý vrah, stvůra, co chce srovnat naši vesnici se zemí! Zabíjí ty, co by ho mohli připravit o místo! Cožpak nejsme hrdý lid Za zdí? Silní lidé bojující proti obrovitým kanibalům? Vzchopte se! Tohle je pravé zlo!" dokončila svůj proslov odvážná dívka a prstem ukázala na blonďatého muže stojícího za ním.
"Má pravdu! Mikasa má pravdu!" vykřiklo pár dalších odvážných lidí. Zbytek, tedy většina, si začal šeptat a diskutovat o Mikasině možné pravdě. "Mýlili jsme se, nemyslíš?" ozývalo se. Erwin zneklidněl. "Ale přeci, milý lide, se nenecháte ovlivnit někým, jehož duše je očividně posedlá ďáblem!" oponoval. "Lidé...mí milovaní človíčci. Jsme si přeci tak blízcí. A já vás všechny tak miluji. Tyto hlouposti jí jistě našeptává duch, kterého na ní seslal ten černokněžník! Odpusťme jí to..." usmál se mile, ačkoliv moc dobře věděl, že je Mikasa duševně zdráva a rozhodně ví, o čem mluví, protože vše, co řekla, byla čistočistá pravda.
Vesničané zabručeli, zahučeli, něco si pošeptali, sborově vykřikli "Ano, odpusťme jí!" a poté podřízeně zmlkli. Erwin hlouček rozpustil a obyvatelé se rozešli do svých obydlí.
Muž se otočil k Mikase se smrtí v očích a uštědřil jí ránu do obličeje. Dívka zavrávorala a spadla do chladné pokrývky. Násilník podřepl a mrazivým hlasem promluvil.
"Dávej si veliký pozor, Mikaso, sic skončíš stejně jako Červená Karkulka."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama