Pátá kapitola - Zpět ke kořenům.

11. prosince 2017 v 18:57 | Kai-san |  Little Red Riding Hood
Na úvod nemám co říct, pouze vám sem hodím slovník.
Slovník :
srdečníček, srdečnička - drahoušek
ubivcě - vrah
picný -dobře živený, tučný
schvastiti -zabít
dučěje - hrtan, hlasivky
povrhel - odpadek, vyvrhel
Za pléšku nestojíš ! - Nestojíš za zlámanou grešli !
zvyjebený - zkurvený, zatracený
plíhal - nemoudrý, nevzdělaný člověk
třpaslek - trpaslík, mrňous
samcoložník - homosexuál
Tu nemáš proskoku žádného ! -To ti není nic platné!
nejěšutný - nestoudný, marný, planý
nepitomý, neopitomělý - nezkrocený, divoký
zmrlina, mrlina, mrcha - mrtvola


,,Ach...to je ale zima...," povzdechl si mrznoucí chlapec, vydechuje horký vzduch vytvářející malý obláček dýmu, který postupně zmizel mezi padajícími sněhovými vločkami. Opíraje se o spící strom, pohlédl na svého společníka a očima se ho otázal, co si počnou nyní. Marco je mrtev, vesnice v troskách, všichni pohřbeni pod nánosem sněhu a jediní přeživší, Eren a Jean, jsou kýmsi pronásledováni.
,,Inu, srdečníčku, abych pravdu mluvil, já opravdu netuším. K nám do chýše se vrátit nemůžeš, tam by tě to ubivcě ihned našlo a vzalo si tvůj život," přemýšlel chlapcův společník. ,,Když si ho nevezme ono, vezme si ho mráz, hlad, zvěř nebo nějaká choroba. Tak jaký je mezi tím rozdíl? Zemřu tak jako tak," odpověděl zasmušile chlapec a nadále se tiskl k dřevěnému příteli. ,,Zanech mě tu, Jeane, zemřu stejně jako tvůj přítel. Přímo uprostřed lesa. To je přeci úžasné, ne? Navrátím se zpátky ke svým kořenům," usmíval se, mezitím co ho sněhové víly padající z nebe štípaly do tváří.
,,T-to nemohu, to přeci...," zarazil se Jean, ,,Ačkoliv...možná by to bylo přeci jen k něčemu dobré. Navedu vraha na mé stopy...a ty, ty budeš volný a svůj život si zachováš!" rozjásal se. ,,Hlavně se ihned nevracej k nám, navrátiti se smíš, až bude vrah zmaten a již tě u nás nebude hledat," varoval chlapce. ,,Dobrá, souhlasím, příteli můj," pozdvihl mladý muž koutek úst na znamení toho, že jeho pocity jsou opravdu upřímné. ,,Opatruj se, Jeane, ani já, ani Bůh by mi neodpustil, kdyby si ten zabiják místo mého života vzal ten tvůj. Kdybych přeci jen zemřel já, prosím, vzkaž mému drahému křtiteli, že je jako můj otec, kterého jsem si vždy tak přál. Dostaň se, prosím, nějak do mé rodné vísky a sděl mé milované sestřičce, že ji nadevše miluji a přeji jí šťastný život, ve kterém ať najde svou pravou lásku a štěstí s kupou zdravých dětí. Oh, a... Dohlédni na mou přítelkyni Sashu, ať znovu nesní celé zásoby na zimu," zachichotal se od srdce mladík a pohlédl smaragdy zalitými slaným jezírkem slz na zkřehlé jantary, jež začaly tát.
,,Ach, Erene, žádnou z těch věcí nesplním. Jak bych také mohl, když vím, že ty rozhodně nezemřeš," zazvonily Jeanovy hlasivky a jeho jemné polštářky prstů pohladily hnědovláska ve vlasech. ,,Setkáme se znovu, to přísahám na duši mou, tvou i Arminovu. Prozatím sbohem, příteli," zavřela se jeho usmívající se ústa, políbila jej na místo, které zhýčkaly jeho prsty, a pak zmizely v dáli.
Chlapec pozoroval rozplývající se Jeanovo tělo a u srdce jej stále hřály jeho srdečné doteky, které mu věnoval. To byla ale jediná část jeho těla, o níž by se dalo říct, že má alespoň trochu přípustnou teplotu, zbytek podléhal mrazu kolem něj. Pomalu a těžce přitáhl kolena ke své bradě, ovinul je rukama, a bradu do nich zabořil. Nevěděl, kam teď půjde, co vlastně dělat bude a jak si svůj život zachová. Hlavu měl prázdnou, myšlenky mu zřejmě ztuhly též a vlastně jediné, na co dokázal myslet, byl lovící jej predátor. Počal přemýšlet nad věcmi, na něž si jen párkrát vzpomněl a dále je nezkoumal. Hlavu opřel o kůru stromu, jenž mu pár svých částeček z kůry věnoval do vlasů. Zahleděl se na prázdné větve, na kterých se ještě před dvěma měsíci tyčilo pár posledních zežloutlých lístků a věnoval se otázkám, které mu začaly běhat hlavou a rozproudily tak krev v jeho mozku.
,,Proč mne vlastně následuje? Proč se mne pokouší zamordovat? Provedl jsem snad něco špatného?" začal se nahlas vyptávat sám sebe, jelikož se cítil opuštěn. Konec konců, zbyl tu jen on, pár mlčících stromů, Jeanův mrtvý přítel a chladný vichr, který mu sem tam šeptal do ouška. ,,Jak asi můj lovec vypadá? Stopy byly celkem malé," uvědomil si, když pohlédl na své nohy zabořené ve sněhu. ,,Možná není velkého vzrůstu, ale každopádně je obratný, silný a rychlý, rozhodně nebude picný. Nebo je snad mým lovcem žena? Hm, Bůh ví. Budu o něm smýšlet jako o muži. Dle stop má vysoké boty. Takové, které se užívají při lovu. Možná je myslivec. Zajisté je krásný. Co když se mne vlastně nesnaží schvastiti? A jak by mne o život připravil? Otrávil? Probodl? Uškrtil? Zbi-," slovo mu v krku zadržela cizí chladná ruka oděná v kožené rukavici.
Ucítil dech mrazivější než vítr, který vydechuje sama zima. Ústa, z nichž chladná pára vycházela, se přesunula k jeho uchu, které pomalu modralo kvůli nedostatku kyslíku. Snažil se svýma slabýma rukama strhnout z krku silnou ruku protivníka, aby se mohl nadechnout, ale bylo jasné, že toto se mu nepodaří. Zoufale přesměroval svůj smaragdový pohled k ledové oceli jeho škrtitele, která jeho pohled odrazila. Vyděšeně sledoval jeho ostrý pohled, pootevřená ústa, tváře zarudlé od mrazu a čelisti jako vytesané anděly. Čekal na smrt nebo spásu, nic jiného přijít nemohlo.
Černovlasý muž se chraplavě zasmál a promluvil hlubokým hlasem, pro nějž by Eren až za obzor šel. ,,Bu, ty holomku churavý! Tážeš se, za jakým účelem chci tvůj cink nabodnout na dýku, tvé dučěje vyrvat ti z šíje, hlezna ti zlámat a sirce vyříznout z hrudníku?" pozastavil se podivín, aby se znovu zasmál a znovu pokračoval, ,,Rozkaz, povrheli. Pche," prohlédl si Erena, ,,Za pléšku nestojíš, zvyjebený plíhale." ,,Aspoň nejsem třpaslek," vysoukal ze sebe škrcený chlapec a rázem ležel tváří v bílé peřině a nadechoval chladné peří.
,,Ty...potvoro! Být samcoložník, stluču ti nástroj i zadek!" rozkřikl se muž. Chlapec se mezitím snažil sebrat ze země, avšak jeho trýznitel ho nohou přirazil zpět do chladné pokrývky. ,,Tu nemáš proskoku žádného!" ,,A-ale-" ,,Stul kabelku! Jsi nedošlý, nejěšutný, nepitomý ne-ah!" vykřikl muž, když se chlapec napřáhl a uhodil jej kamenem, který rychle nahmatal. Uhnul, pustil tak Erena a ten se s velkým strachem a rudou kápí vlající za ním rozeběhl pryč. Zraněný muž pohlédl za ním, setřel si stékající krev z čela a zavrčel.
,,Však z tebe bude zmrlina, Červená Karkulko!!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama