Úvaha - Co mě trápí.

8. prosince 2017 v 18:08 | Kai-san
Nah, stanu se jedním z těch, kteří slouží ostatním pro "inspiraci", a hodím sem svou vlastní školní práci, abych pomohla ostatním sepsat zas jejich vlastní práci. Práce je zhodnocena mým profesorem na češtinu na výbornou, tak snad i výborně poslouží. :)


Často unaveně sedím na své pohodlné pohovce, líně převaluji v ústech žvýkačku a zírám do bílé zdi naproti mně. Převaluji, převaluji, převaluji, až se mi nakonec začnou převalovat i myšlenky v mé hlavě. Začínám uvažovat o tom, zda zvládnu udělat maturitu, co bude s mým milostným životem, jestli dosáhnu svých vytoužených cílů a o další spoustě hloupostí.
Bohužel začnu přemýšlet tak moc, až spadnu na úplné dno. Kloužu po příkrém kamenitém svahu, který mě zraňuje. Co kámen, to rána ostrá jako střep. Míjím samozřejmě jak malé kamínky, tak i obrovské balvany. První kámen nese moje první trápení. To, že mě vůbec něco trápí. Dokáže mě naprosto rozzuřit moje lámání si hlavy nad něčím, co vlastně vůbec není problém a co může být lehce vyřešeno. A pak si znovu lámu hlavu, ale tentokrát nad tím, proč nad tímto vůbec přemýšlím.
Druhý kámen je opět o něco hlouběji. To obvykle začínám přemýšlet nad celosvětovými problémy. Hlad, nemoci, války, globální oteplování. Čistě z mého pohledu by nad těmito problémy člověk měl uvažovat, ale nedávat si je za vinu, pouze se snažit je nějak pomoci vyřešit například finančním příspěvkem.
Třetí kámen je ten nejhorší. Všude kolem mě žijí lidé. Míjí mě, často telefonují či vykonávají jinou činnost s mobilním telefonem, spěchají, poslouchají hudbu nebo jdou po boku jiného člověka. Vidím, jak stárnou. Jak se jim objevují mezi rusými, hnědými, blonďatými i černými vlasy šedé nitky. Jak se po jejich obličeji táhnou linie ukazující jejich věk jako letokruhy stromů. Náhle si uvědomuji, že i já už chodím na střední školu, mám občanský průkaz a zanedlouho budu mít i ten řidičský. Začínám se bát vlastní smrti. Přitom si ale neuvědomuji jedno. Strach ze smrti, jen pouhý strach také zabíjí, a to mou radost ze života.
Pak už jen tiše oddechuji na dně mých toků myšlenek a nechávám se zžírat jen jedinou z nich. Co trápí ostatní lidi?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama